FOCENÍ

MINULÝ   TÝDEN   V   ÚTERÝ   JSME   ŠLI   PO   OBĚDĚ   NA   FOCENÍ,   JELI   JSME   TAM   VŠICHNI    A   NIKDO   V   POHODĚ   NEZŮSTAL.   BYLO   TO   VE    VRŠOVICÍCH,   JELI  JSME   TAM     AUTOBUSEM   A   POTOM   JSME   ŠLI  KOUSEK   PĚŠKY.  ZAZVONILI JSME  DOLE A  OZVALA  SE   PANÍ  FOTGRKA. TA NÁM   ZAZVONILA,   ABYCHOM   MOHLI   JÍT   DOVMITŘ. VEŠLI  JSME  DOVNTŘ    DO  DOMU    A  TAM   NA NÁS  ZAČAL  KŘIČET   NĚJAKY  CHLAP,  KTERY  BYDLEL  V PŘÍZEMÍ.  NELÍBILO SE MU  JAK JSME DLOUHO  ZVONILI   BZUČÁKEM   A   ŽE   JSME  ZA   SEBOU NEZVŘELI. A ŠLI   JSME A  MOC JSME SI HO  NEVŠÍMALI   A ŠLI   JSME   RYCHLE   NAHORU  PO SCHODECH  DO  ATELIÉRU  PANÍ  FOTOGRFKY. BYLO  TO  VE  DRUHÉM  PATŘE.  KDYŽ JSME  PŘIŠLI  DO  ATELÉRU  SUNDALI  JSME  SI  KABÁTY  A  ČEPICE  A   ZAČALI JSME  SE  FOTIT.  FOCNÍ  NÁS BAVILO  A  PANÍ  FOTOGRFKA  BYLA  ŠIKOVNÁ  A USMĚVAVÁ. A PAK JSME JELI  S ASISTENTY Z  CHRÁNĚNÉHO  BYDLENÍ  DOMŮ. PÁN  V PŘÍZEMÍ  NA NÁS  PŘI  ODCHODO  ZNOVU  KŘIČEL  A  MY  JSME  RADĚJI  RYCHLE  ZMIZELI  DOMŮ.  NAPSALA  KATKA